Historie klarinetu v kostce část 9


Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0

Vedlejší nástroje klarinetového typu PART 1

Hojně používaným nástrojem klarinetové rodiny je vysoký Es-klarinet, který je dnes ponejvíce používán v dechových hudbách. Vysoký klarinet v ladění D však vznikl dříve, než byl postaven první klarinet v ladění C a B, ze svého předchůdce, dvouklapkového chalumeau. Už okolo roku 1740 vznikly čtyři koncerty J. M. Moltera pro vysoký D-klarinet. Ladění D u J. Ch. Bacha (Orione, 1763) a Ch. W. Glucka (Echo a Narcis, 1778) je spíše pozůstatkem původního zvyku psát D-klarinet do tónin s křížky. V období klasicismu a raného romantismu se vysoké klarinety nevyskytují. Teprve novoromantikové začínají používat vysokého klarinetu v ladění Es a D ve snaze hledat nové výrazové prostředky a nové nástrojové barvy. Ladění Es se záhy rozšířilo do dechových hudeb, kde nahradilo malé hoboje. Do operního orchestru zavedl vysoké klarinety Cherubini ještě před rokem 1800, do symfonického orchestru Berlioz (Fantastická symfonie, 1829), který bývá často uváděn jako první. Zajímavé je používání vysokého klarinetu v ladění D u Richarda Strausse (Enšpíglova šibalství, Symphonia Domestica). Jeho notace v ladění D spočívá pouze v tom, že pro tóniny s křížky bylo přirozenější psát pro D-nástroj než pro Es-nástroj. U nás se orchestrální party v ladění D transponují půltónovým krokem dolů. V zemích, kde převládá hra na německý systém, používají však D-klarinety. Výjimečně se ladění D vyskytuje i v současné hudbě. J. Cikker v opeře Juro Jánošík a O. Ostrčil v opeře Honzovo království použili ladění D vycházející pravděpodobně ze Straussovské tradice psát pro nástroj v co nejpřirozenější tónině. Francouzské firmy Selmer, Leblanc a Buffet Crampon i východoněmecký Uebel vyrábějí dnes vysoké klarinety v ladění Es i D s Böhmovou mechanikou. Výjimečně se vyskytoval ještě vysoký klarinet v ladění F (Beethoven: Pochody pro dechovou hudbu) a vysoký As-klarinet v jezdeckých vojenských hudbách. Moderní As-klarinety dnes vyrábí francouzská firma Leblanc, zřejmě více pro úplnost klarinetové rodiny, než pro hojnější praktické užití.

V lidových hudbách rakouských a německých můžeme ještě vidět malý klarinet laděný ve vysokém „G“ (ojediněle také v „As“), nazývaný „Piscksüße Hölzl“ (volný překlad tohoto názvu je „štěbenec“). Tento nástroj se stále vyrábí pro tzv. Schrammelkapely (taneční kapely – 2 vl, cl, harmonika, cbs), proto jej můžeme najít i pod názvem „Schrammelklarinet“.

Klarinet

„Piscksüße Hölzl“ – „in G“

Basový klarinet je o oktávu nižší než základní nástroj. Pokusy o stavbu basového klarinetu začínají již v 18. století. Poprvé jej postavil nástrojař Gillet Lot v Paříži roku 1772. Původně se nazýval basse-tube, později se vyskytoval pod různými jmény: basse-guerriére, basse-orgue, glicibarifono apod. Roku 1793 vyrobil jeden kus Johann Heinrich Grenzer v Drážďanech. Hrálo se na něj již klarinetovými hmaty. Byl vybaven osmi klapkami v ladění B a měl rozsah tři oktávy. Po nejrůznějších pokusech mnoha nástrojařských mistrů (např. roku 1810 Nicolo Papalini vytvořil basklarinet v tzv. serpentové formě) postavil Johann Heinrich Gottlieb Streitwolf (1799 – 1837) z Göttingenu první basklarinet. Ten měl krásný velký tón, kterého se mohlo využít i k sólové hře. Jelikož byl ale také formován jako fagot s více klapkami pro palec, neprosadil se.

Basový klarinet – Nicolo Papalini (Brusel, 1810)

Basový klarinet – Nicolo Papalini (Brusel, 1810)

Teprve Adolf Sax (1814 – 1894) postavil roku 1836 basklarinet, jehož poměr vrtání a umístění klapek byl určen na základě fyzikálních výpočtů. Díky němu se stal basklarinet natrvalo součástí skupiny dřevěných dechových nástrojů. Po první prezentaci Saxova basklarinetu v roce 1838 se vytvořil okruh obdivovatelů a příznivců, ale současně i odpůrců tohoto nástroje. Příhoda, která se odehrála v Bruselské filharmonii, přesně vystihuje pozdější vývoj basklarinetu. Umělcům, kteří hráli na „starý“ basklarinet, bylo ze strany orchestru vyhrožováno propuštěním v případě, že by místo něj hráli na nástroj vyrobený Saxem. Basový klarinet se stavěl původně ve třech laděních B, C, A. Dnes se používá pouze ladění B, jiná ladění se transponují. Moderní basový klarinet má přidané tzv. basetové klapky pro palec pravé ruky, takže jeho znějící rozsah je do B1. Celková délka basklarinetu (tzv. dlouhého nástroje po psané spodní C) v ladění B je asi 160 cm. Dnešní tvar basklarinetu je buď užší německý systém, nebo širší francouzský systém. Předností německého systému je dobře znějící vysoká poloha. U francouzského, šíře menzurovaného, zní lépe poloha nízká na úkor vyšší polohy. Patrný rozdíl je i v klapkovém systému. Do dnešní doby není jednotný prstoklad basetových klapek pro palec pravé ruky. Každá firma vyrábějící basklarinet má rozdílný prstoklad basetových klapek, většinou shodný s basetovým rohem. To ovšem neznamená, že v průběhu času se postavení basetových klapek u stejné firmy nezmění. Spíše můžeme říci, že s novým modelem jednotlivých firem dochází i ke změně pořadí basetových klapek. Pouze německé firmy mají toto pořadí standardizované.

Klarinet, systém klapek

 

 

Basklarinet je nástroj transponující, který přefukuje do duodecimy. Notace pro tento nástroj nebyla v minulosti jednotná a není tak dodnes. Nejčastěji je notace v houslovém klíči jako základní nástroj. Klasikové hudby 20. století (Prokofjev, Šostakovič, Honegger, Janáček) notují ovšem basklarinet v basovém klíči, tzn. vycházejí ze skutečného zvuku.

Skladatelé pozdního romantismu (R. Strauss, G. Mahler, R. Wagner, F. Liszt) však používají notace kombinované, které jsou poněkud problematické při změnách klíčů. Hlubokou polohu notují v klíči basovém a vysokou v klíči houslovém. Vždy však vzniká oktávová diference, kterou musí hráč řešit transpozicí.

Poprvé použil basklarinet Hector Berlioz v „Chant Sacré“ roku 1829 v Paříži a hned po něm G. Meyerbeer v opeře Hugenoti v roce 1836. Od poloviny 19. století si basový klarinet vydobyl pevné místo v orchestru. Hojně jej používali novoromantikové Liszt, Wagner, Strauss, Smetana, Dvořák, kteří dali vyniknout neopakovatelnosti tónového zabarvení tohoto nástroje (tajemná barva ve spodní poloze).

Basový klarinet– krátká a dlouhá forma

Basový klarinet– krátká a dlouhá forma

 

Výrobci basklarinetů:

Francouzský systém: Selmer, Buffet & Crampon, Leblanc, Yamaha, Amati

Německý systém: H. Wurlitzer, Schwenk & Seggelke, Cl. Wurlitzer, B. Schille, A. Uebel,

H. Kreul, Mollenhauer, Hammerschmidt – Austria

 

 

 

 

Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0