Historie klarinetu v kostce část 6


Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0

Vývoj německého systému po roce 1812

Od roku 1812, tedy od roku Müllerovy reformy, prošel německý systém do dnešní podoby poněkud složitým vývojem. První důležité vylepšení Müllerova klarinetu provedl v roce 1845 Carl Bärmann, který využil svých poznatků sólového hráče i pedagoga. Výsledkem jeho práce bylo přidání dvou brýlí na spodní díl klarinetu a přidání několika klapek, které byly pouhým zdvojením, to znamená, že tóny c3, f1, f2 a b se mohly hrát dvěma hmaty. Na tento nástroj hrál Richard Mühlfeld Brahmsovy skladby.

Zajímavým článkem ve vývoji klarinetu je tzv. Romero-systém postavený v roce 1853. Jeho autor Antonio Romero y Andia, profesor konzervatoře v Madridu, postavil klarinet s důmyslným systémem, aby se mohlo hrát ve všech tóninách bez technických problémů. Výsledkem jeho snahy byl nadmíru složitý systém, který byl kombinací Müllera a Klosého. Paul Bié, majitel Lefévrovy firmy, vyráběl tyto nástroje v letech 1862 – 1864 a potom znovu roku 1890, přičemž poněkud zjednodušil jeho složitý mechanismus. Tento systém úplně změnil prstový systém, avšak k většímu rozšíření nedošlo.

V roce 1885 postavil James Clinton ve spolupráci s firmou Boosey & Hawkes v Anglii tzv. Clinton-model, který přidává další dvě brýle na horní díl klarinetu a zlepšuje vnitřní úpravu nástroje. Rovněž tento systém byl kombinací Müllerova a Klosého klarinetu.

Clinton systém

Clinton systém

 

Klarinetista Hermann Kunze a kasselský nástrojař Thomas Mollenhauer postavili v roce 1890 plnoklapkový model německého klarinetu. Po vzoru Böhmovy flétny, podobně jako Klosé, přikryli dírky kovovými pokličkami, což se ani zde neosvědčilo.

Nejúspěšnějším modelem německého systému je tzv. Oehler systém. Jeho autor, berlínský klarinetista Oskar Oehler, jehož hra byla vysoce respektována, zanechal v roce 1890 aktivní činnosti a všechen čas věnuje výzkumu. Podrobil kritické analýze Müllerův klarinet z roku 1812 a zkoumal jak vnitřní stavbu nástroje, tak i vnější úpravu mechaniky. Výsledkem jeho snažení byla definitivní podoba německého klarinetu z roku 1905. Jeho klarinet měl 22 klapek a 5 brýlí. Oehler ustálil několik tzv. vidličkových hmatů ( f1, c3, b, f2) a klouzání malíků obou rukou při hře ve vzdálenějších tóninách. V zemích, kde převažuje hra na německý systém (Německo, Rakousko, částečně země bývalého Sovětského svazu, Japonsko a Holandsko), se dnes hraje na vylepšený Oehler-systém z roku 1930 (tzv. tief-mechanika).

Posledním článkem ve vývoji německého systému klarinetu je tzv. Schmidtův reformní systém vynalezený klarinetistou Ernestem Schmidtem (Mannheim) a nástrojařem Louisem Kolbem (Altenburg) v roce 1912. Tento systém převzal z Böhmova systému zdvojení malíkových klapek a zrušil též vidličkové hmaty. Ponechal pouze německé vrtání nástroje a seřazení klapek na spodním dílu nástroje pro malíky obou rukou. Nástroje tohoto systému vyrábí ve výborné kvalitě již řadu let Herbert Wurlitzer (Neustadt/Aisch) a rovněž jeho vzdálený příbuzný Clemens Wurlitzer (Markneukirchen).

V posledních letech se však zájem o Reform-Böhm-systém velmi oživuje. Vyrábí jej na zakázku Yamaha a bamberská firma Schwenk&Seggelke. Tato firma postavila v roce 1995 klarinet (Modell 3000), který zhodnocuje dosavadní poznatky a výzkumy obou systémů.

Schmidtův reformní systém Schwenk&Seggelke (Bamberg)

Schmidtův reformní systém Schwenk&Seggelke (Bamberg)

 

 

Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0