Historie klarinetu v kostce část 3


Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0
  1. Reforma Iwana Müllera

Začátkem 19. století můžeme sledovat velký rozmach klarinetu. Klarinet vystřídal hoboj ve vojenských dechových hudbách. S počínající romantickou érou byly na dechové nástroje kladeny daleko větší technické nároky, než tomu bylo za Mozarta. Evropská hudební veřejnost prahla po hudbě pro sólové dechové nástroje. Léta 1790 – 1820 můžeme nazvat „zlatým věkem“ virtuózní dechové hudby. V té době bylo např. ve Vídni více sólistů na dechové nástroje, než houslistů. Ještě nápadnější to bylo na pařížské konzervatoři v roce 1795. Bylo zde dvanáct učitelů hry na klarinet se sto čtyřmi studenty.

Lefévrův šestiklapkový klarinet těmto zvýšeným požadavkům naprosto nevyhovoval, neboť přinášel neustále mnoho technických problémů, zvláště v tóninách s větším počtem posuvek. Chromatická stupnice se na něj dala zahrát pouze pomocí půldírek a tzv. vidličkových hmatů. Je pravda, že hráči se snažili zdokonalovat klarinet přidáváním klapek, avšak cítili jeho technickou nedokonalost a potřebu zásadnější změny. Kromě Lefévrova šestiklapkového nástroje máme zprávu o osmiklapkovém klarinetu z roku 1791. Heinrich Bärmann (1784 – 1847) hrál Weberovy koncerty na desetiklapkový klarinet, Johann Simon Hermstedt (1778 – 1846) používal třináctiklapkový klarinet, na který hrál Spohrovy koncerty. V roce 1820 vystavoval francouzský nástrojař Simiot z Lyonu jedenáctiklapkový klarinet s trylkovou klapkou a1 – h1. O sedm let později v roce 1827 postavil dokonce devatenáctiklapkový klarinet, avšak bez zásahu do vnitřního vrtání nástroje.

Simiotův klarinet (1827)

Simiotův klarinet (1827)

Grusellův klarinet

Grusellův klarinet

 

Hermstedtův klarinet

Hermstedtův klarinet

Prvním klarinetistou, který se zabýval stavbou klarinetu podrobněji, byl Pařížan estonského původu Iwan Müller (1786 – 1854), narozený v Revalu (dnešní Tallin v Estonsku), člověk velkého hudebního talentu a nevšední houževnatosti. Byl velmi uznávaným virtuosem nejen na klarinet, ale i na basetový roh. Jako sólista procestoval celou Evropu. Dnes je až neuvěřitelné, že tento tak zaneprázdněný člověk našel čas na řešení konstrukčních problémů svého nástroje. Samozřejmě, že měl k dispozici řadu vynikajících nástrojařů, jakými byli např. Gentellet, Simion a řada dalších, kteří po jeho vzoru klarinet dále vylepšovali.

Již v roce 1806, kdy byl ještě komorním hudebníkem v Petrohradu, plánoval Müller přestavbu klarinetové mechaniky. V té době začal experimentovat s novým typem klapek. Zavedl klapky s poduškami pro lepší těsnění. Podušky byly potaženy kůží nebo střívkem, uvnitř byly vycpány vlnou, aby byly poddajné a pružné oproti dřívějšímu proužku kůže nebo plsti, přilepené na vnitřní straně klapkové lopatky. Müller zavedl lepení podušek do misek, tak jak ho známe dnes. Za základní nástroj pro své experimenty si zvolil Lefévrův šestiklapkový klarinet. Již v roce 1809 uskutečnil klarinetový recitál na novém nástroji vyrobeném vídeňským nástrojařem Merkleinem. Dnes není známo, co přinesl Merkleinův klarinet nového, ale novinové zprávy mluví o senzaci, kterou vyvolal nový zvuk klarinetu. Pravděpodobně tato okolnost přiměla Müllera k maximálnímu zájmu o zkoumání detailů konstrukce klarinetu. V roce 1812 předkládá komisi pařížské konzervatoře nový klarinet se třinácti klapkami, který byl zamítnut. Přesto několik prominentních sólistů začalo jeho nástroje používat (Friedrich Berr, J.B. Gambaro) jako konstrukčně nejlepšího nástroje své doby, a tím byl dán základ tzv. německému systému, který byl důležitým článkem ve vývoji moderního klarinetu.

Müller provedl rozhodující úpravy a úplnou chromatizaci klarinetu na základě fyzikálních výpočtů:

  • - odměřil přesné umístění přefukovací klapky
  • - zjistil vzájemný poměr jednotlivých tónů na nástroji vzhledem k temperovanému ladění
  • - plnosti zvuku docílil širšími menzurami vnitřního vrtání nástroje a dírek
  • - definitivně obrátil hubičku plátkem dolů
  • - zavedl používání plátku se ztenčenou špičkou
  • - vázání plátků motouzem nahradil kovovým strojkem se dvěma šroubky
  • - dovršil chromatizaci nástroje přidáním dalších sedmi klapek:

f (c2), b (f2), h (fis2), dis1 (ais2), f1 (c3), gis1, h1

  • - B-klarinet povýšil na nejpoužívanější nástrojový typ.

Takto upravený klarinet měl 13 klapek a mohla se na něj zahrát chromatická stupnice v rozsahu e-g3bez použití půldírek. V roce 1815 podnikl Iwan Müller koncertní cestu do Anglie, Holandska a Německa, kde hrál obtížné skladby Ferdinanda Riese a Rejchův nový koncert zkomponovaný pro klarinet „zdokonalený Müllerem“ a jemu také věnovaný.

Müllerův původní klarinet

Müllerův původní klarinet

Müllerův vylepšený klarinet

Müllerův vylepšený klarinet

 

 

Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0