Historie klarinetu v kostce část 10


Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0

Vedlejší nástroje klarinetového typu PART 2

Kontrabasový klarinet v ladění B, o dvě oktávy nižší než základní nástroj, byl postaven již v roce 1839, ale do hudby se dostal až ve zdokonalené podobě kolem roku 1900. Použil jej Vincent D´Indy v opeře Fervaal (1897), A. Dvořák v opeře Čert a Káča (1899, nebyl nikdy použit), R. Strauss v Legendě o Josefu a A. Schönberg v Pěti skladbách pro orchestr. Kontrabasový klarinet si nezískal většího uplatnění. Moderní kontrabasové klarinety s Böhmovou mechanikou vyrábí firma Leblanc.

Dnes se používá kontrabasového klarinetu zejména v tzv. klarinetových chórech. To jsou orchestry sestavené pouze z nástrojů klarinetové rodiny a jsou velmi oblíbené na amerických univerzitách.

 

Kontrabasový klarinet  Německý systém – starý typ Německý systém Francouzský systém - Leblanc

Kontrabasový klarinet
Německý systém – starý typ Německý systém Francouzský systém – Leblanc

Altový klarinet se vyskytoval v ladění F a Es, od basetového rohu se lišil tím, že neměl basetové klapky pro palec pravé ruky. Použil jej Saint-Saëns v opeře Jindřich VIII. a E. F. Burian v opeře Maryša, kde se tento part hraje na basetový roh. Francouzské firmy vyrábějí moderní altové klarinety v ladění Es pro potřeby francouzských a amerických vojenských hudeb, které je dodnes používají. Též většina klarinetových kvartetů (zejména v USA) je složena ze dvou klarinetů, altového klarinetu a basklarinetu.

Kontraaltový klarinet byl postaven pro potřeby klarinetových chórů, kde zastává funkci prvního basu, tzn. něco jako „F-tuba“ v našich dechových orchestrech.

Čtvrttónový klarinet v ladění B postavila firma Kohlert pro premiéru opery A. Háby „Matka“. Nástroj má další tónové otvory (klapky) a některé zdvojené hmaty půltónových klarinetů se zde o čtvrttón liší. V roce 1933 postavil nástrojař Schüller v Markneukirchenu čtvrttónový klarinet německého systému s dvojitou trubicí. Dnes se tento nástroj nepoužívá.

Čtvrttónový klarinet – německý systém

Čtvrttónový klarinet – německý systém

Tarogató

Tarogató je maďarský lidový nástroj kuželovitého vrtání vyráběný ze dřeva a svým vzhledem připomínající sopránový saxofon. Je to jediný člen klarinetové rodiny přefukující do oktávy. Původně měl dvouplátkový strojek. Kolem roku 1900 jej zdokonalil nástrojař Jozef Schunda v Budapešti a dal tarogatu klarinetovou hubičku s jednoduchým plátkem. Má velice příjemný měkký zvuk. Vývoj tarogata se zastavil přibližně v 50. letech 20. století. V té době se objevilo na výstavě hudebních nástrojů v Paříži ještě několik nástrojů z dílny Jozefa Schundy. Používá se převážně v lidových hudbách v jižních částech Maďarska a v Rumunsku. S rómskými kapelami se dostal i na Slovensko. Tento nástroj se nesetkal téměř s žádným ohlasem mezi tvůrci tzv. umělé hudby. Snad jedinou výjimku tvoří Zoltán Kodály.

Tarogató

Tarogató

 Kovový klarinet

Pokusy o postavení klarinetu z kovu jsou poměrně staré. Dřevo jako přírodní materiál podléhalo přírodním podmínkám, což přinášelo značné problémy zejména vojenským hudbám, které hrály většinou pod otevřeným nebem za různých povětrnostních podmínek. Kovové klarinety tento problém vyřešily. Značné množství těchto nástrojů (obou systémů) dochovaných v muzeích svědčí o tom, že se jich v minulosti hojně používalo. Dnes tento problém poněkud vyřešily nástroje plastové. Americká firma Conn vyrábí kovové klarinety dodnes ve výborné kvalitě.

Kovové klarinety

Kovové klarinety

 Kombinační klarinet

Snaha o řešení různých ladění klarinetu vedla k postavení univerzálního nástroje, který by odstranil střídání nástrojů. Pravděpodobně jediný, kdo tento bod překročil, byl J. F. Simiot (Lyon), který v roce 1808 postavil C-klarinet, který deseti prodlouženími obsáhl celou škálu všech ladění. Podobně experimentoval ve 30. letech 19. století berlínský hráč Sundelin. Carl Baermann spolu s mnichovským nástrojařem Pentenriederem zkonstruoval kombinační klarinet o mnoha klapkách a tím i velké váze. J. S. Hermstedt byl dalším hudebníkem, který se zabýval tímto problémem. Jeho nástroj měl dlouhý šroub, který spojoval soudek se spodním dílem, a tak nástroj rovnoměrně prodlužoval.

Kombinační klarinet

Kombinační klarinet

O kombinační klarinet se pokoušeli též v Itálii Rossi, Orsi, Rampone, avšak výsledky nikdy nesplnily očekávání. Poslední pokus je z roku 1927, kdy vídeňský dentista Dr. Loos vystavoval ve Frankfurtu kombinační klarinet, který byl dokonce v Rakousku patentován.

 

Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0