Historie klarinetu v kostce část 1


Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0

S laskavým svolením autora čerpáme z vynikající publikace MgA. Bohumíra Koukala určené pro konzervatoře (rok vydání 2007) a prostřednictvím našeho blogu a článků na pokračování se s těmito cennými informacemi může seznámit i široká laická či odborná hudební veřejnost.

 Vznik klarinetu

Bezprostředním předchůdcem klarinetu byl jednoplátkový chalumeau. Měl k dispozici 7 otvorů ke krytí prsty, jeho hubička byla neoddělitelnou součástí těla nástroje a jazýčková dráha byla obrácena směrem nahoru, tzn. že plátek se při hře dotýkal horního rtu hráče.

Nástroj tohoto typu zdokonalil v letech 1690 – 1700 norimberský nástrojař Johann Christoph Denner  (1655 – 1707), syn lipského rodáka Heinricha Dennera, soustružníka parohů a výrobce loveckých vábniček. Johann Christoph se učil nejen otcovu řemeslu, ale také hudbě, a použil své speciální znalosti ke zlepšování dechových nástrojů, zejména v intonaci. Vynikl ve výrobě zobcových fléten, které jej brzy proslavily za hranicemi. Flétnista A.B.Fürstenau podává zprávu, že jeho synové cestovali s Dennerovými nástroji po nejzapadlejších koutech Evropy. Jeho vylepšený chalumeau měl dvě klapky, pro tóny a1 (levý ukazovák) a h1 (levý palec). Tento nástroj měřil pouhých 28 cm a měl rozsah f-h1.

Diskantový chalumeau

Diskantový chalumeau

Klarinet v dnešním slova smyslu vznikl až okolo roku 1720, kdy Dennerův syn Jacob (*1735) objevil přefukovací schopnost klarinetu. Jacob Denner byl velmi vnímavým, zručným a nadšeným nástrojařem. Pro své pokusy si zvolil altový chalumeau v ladění C. U klapky h1 zúžil dírku, protáhl nástrojem kovovou rourku a docílil tak tónu b1. Utvořením tónu b1 však pozbyl tón h1, pro který otevřel novou dírku naspodním dílu nástroje, opatřil jej klapkou, prodloužil páku pro levý malík a získal tak tón e a h1. Ze starých dvoujazýčkových nástrojů převzal ozvučník. Takto zdokonalený klarinet měl tři klapky a1, b1 a h1 (e), měřil přibližně 56 cm a byl v ladění C. Tón nástroje značně ovlivňovalo držení v ústech plátkem nahoru. Oba Dennerové činili pokusy s prodlužováním nástrojových trubic. Pomocí nástavců se jim podařilo vyladit hluboké tóny a vlivem ozvučníku dosáhli příznivých výsledků i v barvě tónu. Pojmenování nového nástroje vzniklo zdrobněním názvu klarina, což byla vysoká barokní trubka, jejíž zvuk klarinet poněkud připomínal.

Do dnešní doby se dochovalo 50 nástrojů z dílny otce a syna Dennerových. Jsou mezi nimi flétny, zobcové i příčné, hoboje, fagoty, rakety, a šest dvouklapkových klarinetů. Každý nástroj je opatřen značkou J. Ch. Denner, dokonce i ty, které již nemohl Johann Christoph Denner vyrobit. Pravděpodobně převzal Jacob Denner celou živnost i otcovo značení nástrojů, takže dnes nemůžeme přesně určit, který z Dennerů je skutečným výrobcem.

Dvouklapkové klarinety J. Dennera

Dvouklapkové klarinety J. Dennera

Sdílejte tento článek:Share on Facebook0Share on Google+0Tweet about this on Twitter0Pin on Pinterest0